Evoluční biologie prý není skutečná věda. Opravdu?

Při čtení různých textů od fundamentalistických věřících, kteří popírají evoluci, často narážím na názor, že evoluční teorie není dostatečně vědecká, neboť na jejím základě nelze formulovat vyvratitelné hypotézy. Jenže to je omyl.

Při popírání evoluce se někteří náboženští fundamentalisté, kteří se zaštiťují jistou erudicí, snaží poukazovat na to, že evoluční teorie není klasickou vědeckou teorií, jelikož pouze spekuluje, jak něco mohlo být, ale nemůže to nijak dokázat. Nelze prý v rámci ní formulovat hypotézy, které by byly ověřitelné či vyvratitelné pomocí experimentu, a tudíž ani evoluční biologie není skutečná věda (více o tom, co je vědecká teorie, třeba zde a v souvisejících článcích). Uvedený argument použil i pan Chaloupka ve svém posledním blogu. Na sérii jeho článků, v nichž se tento bloger pokoušel dokázat, že žádná evoluce není, jsem reagoval minule. Zde bych se chtěl více věnovat tomu, zda je názor, že evoluční teorie není klasickou vědeckou teorií, pravdivý. Jsem přesvědčen, že nikolivěk a že jde jednak o zmatení pojmů a jednak o logický klam. Proč logický klam? Věda je v tomto tvrzení redukována pouze na ty přírodní vědy, kde lze zkoumané objekty či jevy přesně změřit. Vše ostatní je z definice vědy vyloučeno. To by však znamenalo, že skutečnou vědou není ani historie či např. sociologie. Definice vědy je přitom daleko širší (více třeba zde). Různé vědecké obory používají různé metody zkoumání a důležité je, aby jejich výroky či hypotézy byly vnitřně i navzájem konzistentní a aby je bylo možné doložit pozorováním, pokusem, měřením, citací s dostupné literatury, apod.

V diskuzích s kreacionisty, kteří popírají evoluci, také často dochází ke zmatení pojmů. Typickým příkladem je třeba odlišná definice druhu náboženskými fundamentalisty a biology. Různé definice druhu podle biologů si lze přečíst zde. U pohlavně rozmnožujících se druhů se v zásadě jedná o soubor populací se společným původem, mezi nimiž probíhá výměna genetické informace. Pokud mezi dvěma soubory populací existuje reprodukční bariéra (potomstvo vzájemného křížení mezi jejich příslušníky je méně zdatné, nebo není vůbec žádné), jedná se o dva odlišné biologické druhy. U nepohlavně se rozmnožujících druhů je to složitější, rozhoduje míra příbuznosti zkoumaných populací. Pro biologa tak nepředstavuje problém, že jsou si dva blízce si příbuzné druhy k nerozeznání podobné. Čím déle jsou oddělené, a vyvíjejí se tedy samostatně, tím odlišnější budou. Pro kreacionistu je ovšem druhem třeba kůň, kočka, tuleň, had, apod. Už nerozlišují, že hadů jsou spousty druhů, tuleňů či koček též, a argumentují, že nikdo nikdy nepozoroval přeměnu kočky v tuleně, takže evoluce neexistuje (to je také logický klam - tzv. slaměný panák, protože nic takového evoluční biologie ani nepředpokládá). Argument biologů, že vznik biologického druhu byl pozorován např. v laboratoři u octomilek, kde se z jedné populace podařilo vytvořit několik populací, které se již nedokázaly křížit, u nich neobstojí, protože to přece pořád jsou octomilky.

Podobné zmatení je též u pojmů evoluce (proces), evoluční biologie (věda, která onen proces zkoumá) a evoluční teorie (terie, která vysvětluje mechanismus evoluce).

Evoluce (biologická evoluce) je proces postupného vývoje živých forem. Pro jeho existenci svědčí nespočet důkazů od molekulární biologie až po paleontologii. Těch důkazů je tolik, že pokud by někdo chtěl jeho existenci vědecky vyvrátit, musel by se s těmito důkazy poctivě vypořádat a zároveň přinést opravdu pádné důkazy, které podporují alternativní vysvětlení. To náboženští fundamentalisté nedělají, jak jsem ukázal na panu Chaloupkovi.

Evoluční biologie je věda, která se zkoumáním evoluce a jejími mechanismy zabývá. Do značné míry se skutečně jedná o historickou vědu, neboť na základě dostupných "pramenů" (fosilií, žijících druhů, rozborem molekulárních mechanismů zárodečného vývinu, apod.) rekonstruuje, jak vývoj druhů, vyšších taxnomických jednotek či např. jednotlivých orgánů probíhal. V rámci své metodologie ovšem také formuluje vyvratitelné hypotézy - např. může říci, že pokud mají dvě taxonomické skupiny společného předka, znamená to, že tento předek musel nést určité znaky. A pak se pro to snaží nalézt důkazy. Pokud ty důkazy nejsou nebo se objeví něco, co je s touto hypotézou v rozporu, je hypotéza zavržena a na základě aktuálně dostupných poznatků formulována nová. Tak se tato věda stále vyvíjí a může se stát, že dnes říká něco trochu jiného než před dvaceti lety. To však rozhodně neznamená, že by tím byla dokázána neexistence objektu zkoumání (evoluce), jak se snaží dovozovat náboženští fundamentalisté. Představme si to analogicky třeba u historie. Můžeme se např. ptát, proč zanikla nějaká velká a mocná říše. Budou k dispozici mnohé důkazy, že se tak stalo proto, že se v té říši postupně rozšířila ideologie, která ji nakonec rozložila zevnitř. Pak se ovšem ukáže, že další, ještě důležitější příčinou bylo vážné sucho v závěrečné fázi jejího vývoje. Co to znamená? Prostě se upravilo vysvětlení jejího pádu, ale rozhodně to neznamená, že tato říše vůbec neexistovala, případně že dokonce vůbec neexistují lidské dějiny, protože přece lidská společnost byla stvořena neměnná.

Evoluční biologie ovšem zkoumá také mechanismy evoluce, a zde zapadá i do výše popsané velmi úzké (a dle mého názoru nedostatečné) definice toho, co je věda. Kromě historických příběhů a rozboru fosilního záznamu si totiž evoluční biologové mohou pomoci i laboratorními experimenty či měřeními v existujících populacích. Lze sledovat např. změny frekvence jednotlivých forem genů (alel), rychlost vzniku nových mutací a jejich fixace v populaci, množství potomků nositelů jednotlivých alel, apod., a dokonce k tomu vytvářet matematické vzorce, na základě nichž se dá předpovídat i další vývoj. To lze dělat jak u druhů v jejich přirozených ekosystémech, tak i u druhů, které se dostanou do míst, kde se dříve nevyskytovaly. U těch je navíc evoluce dosti zřetelná. Již po několika generacích se příslušníci nových populací daného druhu mohou lišit od těch původních, a biologové poté zkoumají, jak moc se odlišují i geneticky. Evoluční biologie tudíž věda je, a ne že ne.

Evoluční teorie je pak soubor hypotéz, které mechanismy evoluce vysvětlují. První teorie, jak by evoluce mohla fungovat, byly již před Darwinem. Nakonec se prosadila ta, kterou nezávisle na sobě definovali Charles Darwin a Alfred Russel Wallace. Podle nich je motorem evoluce přírodní výběr, spočívající v nadprodukci potomstva (ne všichni potomci mají další potomky, případně jich mají méně než ostatní), jeho variabilitě (potomci se mezi sebou v každé generaci aspoň trochu liší), dědičnosti vlastností jedince a selekčním tlaku (určujícím, které vlastnosti přispějí k tomu, že má jejich nositel odlišný počet potomků než jiný jedinec). Další vývoj vědeckého poznání tuto teorii dále rozvíjel, takže je opravdu zpozdilé, pokud se některý současný kreacionista pokouší polemizovat s Darwinem. Asi jako kdyby polemizoval s výzkumníky, kteří se v 19. a počátku 20. století domnívali, že "thymonukleinová kyselina" vytváří jenom krátké řetízky, které jsou oporou pro bílkoviny, jež jsou v buněčném jádře skutečnými nositelkami dědičnosti. Dnes "thymonukleinové kyselině" říkáme DNA (deoxyribonukleová kyselina) a víme, že je to přesně naopak. Pokud bychom chtěli argumentovat analogicky k náboženským fundamentalistům, asi by to znamenalo vážnou ránu pro existenci samotné dědičnosti. Darwin si tak třeba představoval, že je možné dědit i vlastnosti, které byly získány během života jednotlivce. Ke korekci došlo s rozvojem genetiky a molekulární biologie, která ukázala, jakým způsobem se dědí genetická informace uložená v buněčném jádře. U pohlavně se množících jedinců dochází v každé generaci k "restartu" epigenetických značek, které se v průběhu života vyskytly v chromatinu, a dědí se tak především to, co je zapsáno v sekvenci DNA, jež se mění pouze náhodnými mutacemi. Tato tzv. nová syntéza (neodarwinismus) je nyní převažujícím směrem v evoluční biologii a objevují se většinou pouze další pokusy o její zpřesnění. Děje se tak na základě aktuálního vědeckého poznání, na základě rekonstrukcí evolučních stromů i exaktních měření v terénu i laboratoři, která evoluční biologové provádějí. Nelze ovšem vyloučit, že bude neodarwinistická evoluční teorie jednou opuštěna a nahrazena teorií lepší, která lépe vysvětlí mechanismy evoluce. K tomu by třeba mohlo dojít, pokud by se podařilo prokázat, že se účelné vlastnosti živých organismů mohou vyvíjet skokem a mechanismem, který nelze vysvětlit prostým přírodním výběrem. Dokonce se třeba kreacionistům může podařit prokázat, že do tohoto vývoje dost podstatně zasahuje inteligentní designér, ať už mu budou říkat jakkoli. I nová teorie ovšem bude evoluční teorií. To, že někdo zpochybní současné neodarwinistické představy, ještě v žádném případě neznamená, že tím zpochybní také samotnou existenci evoluce.

Vlastně jsem přesvědčen, že by se náboženští fundamentalisté dokázali s existencí evoluce smířit stejně, jako se postupně smiřují s existencí galaxií, černých děr, atomů, buněk, virů, termonukleárních reakcí a mnoha dalších jevů, které rovněž nejsou zmíněny v Bibli. Někteří zdejší nábožensky zanícení blogeři (pan Vít, pan Siemko a další) ukazují, že jsou dokonce schopni Bibli nově interpretovat tak, aby byla v souladu s moderní vědou. Problémem pro ně však je, že evoluční biologové své teorie vztáhli i na člověka a učinili z něj pouze jednoho z mnoha živočichů. Právě to pro ně není přípustné. Člověk byl přece stvořen k obrazu Božímu, nemohl se jenom tak vyvinout z nějakého lidoopa. Takže evoluce prostě neexistuje, a basta. Všechny důkazy, které pro ni svědčí, jsou podvržené, protože v Bibli není o evoluci ani slovo. Přes takové "logické" uvažování nejede vlak.

Až vám tedy zase budou vykládat, že evoluční teorie není skutečnou vědeckou teorií a evoluční biologie není věda, tak můžete leda pokrčit rameny. Asi je nepřesvědčíte, že se pletou. Ale můžete přesvědčit ty, kteří se jimi nechali zmást.