Kreacionismus jakožto alternativní vědecká teorie? Ale kdepak.

Někteří kreacionisté předstírají, že pouze hlásají atlernativní vědeckou teorii. "Evolucionisty" pak obviňují z nedemokratického chování, že prý se je snaží vytlačit z vědecké diskuze. Jenže kreacionismus alternativní teorií není.

V některých tradičních křesťanských (ale též muslimských) zemích postupně sílí hnutí kreacionistů. U nás prozatím zůstává marginálním spolkem připomínajícím náboženskou sektu, nicméně je možné předpokládat, že se i zde postupně prosadí, tak jako se prosadil levicový progresivismus. Do značné míry totiž kreacionismus (ve svém užším významu) představuje jeho konzervativní protipól.

Poměrně vlivné je hnutí kreacionistů ve Spojených státech amerických. V nich se již od počátku 20. století projevuje snaha omezit výuku evoluční teorie ve školách. Protože se to nedaří soudně (viz slavný „opičí proces“), zkoušejí kreacionisté úhybný manévr. Přišli s teorií „inteligentního designu“, kterou vydávají za alternativu k darwinismu, jež by také měla být vyučována ve školách v hodinách biologie. Zatím však nejsou úspěšní. Teorie inteligentního designu zkrátka není alternativou k darwinistické evoluční teorii. Níže vysvětlím, proč.

Nejdříve bude vhodné vyjasnit si pojmy. Učinil jsem tak již v některých svých minulých článcích, nicméně je dobré je připomenout. Někdy totiž bývají tyto pojmy směšovány, což přispívá k matení diskuze. Takovéto matení se hodí různým demagogům.

• Evoluce je proces postupného vývoje živých organismů.
• Evoluční biologie je vědecký obor, jenž evoluci zkoumá. Kromě hledání mechanismů evoluce se pokouší také zjistit, jak evoluce probíhala (odkrýt evoluční historii jednotlivých živých forem).
• Evoluční teorie je vědecká teorie, která se snaží popisovat mechanismy evoluce.

Jistě není žádného sporu, že existuje evoluční biologie coby vědecká disciplína.

U dalších dvou pojmů to tak jednoznačné není. Nicméně je možné říci, že evoluce jakožto proces je již natolik solidně prokázána, že už o její existenci nelze pochybovat – ti, kdo o procesu pochybují, jsou na úrovni blouznivců věřících v plochou Zemi. Evoluce zkrátka probíhá, tak jako probíhají lidské dějiny. Z faktu, že zatím věda (evoluční biologie) neumí přesně popsat, jakým způsobem se uskutečnil vývoj nějakého konkrétního znaku, ještě nelze dovodit, že ten vývoj vůbec neproběhl. Pokud by to někdo tvrdil (a on to opravdu někdo občas říká, viz níže), dopouští se tím logického klamu (argumentum ad ignorantiam).

Princip tohoto logického klamu popíši na následujícím příkladě. Oblíbeným tématem různých alarmistů, kteří straší, že nyní Evropě hrozí stejný osud, je pád Západořímské říše. Za jeho okamžik se historikové rozhodli považovat (ačkoli to není tak jednoznačné) sesazení posledního západořímského císaře Romula Augustula germánským velitelem římského vojska Odoakerem a odeslání císařských insignií do Konstantinopole s tím, že pro říši (která stále formálně zůstávala jednotnou) stačí jeden císař. Odoaker přijal od východořímského císaře pověření spravovat Itálii, a tím Západořímská říše přestala existovat. Historikové přesto ještě stále nevědí přesně, co k tomuto závěrečnému pádu Západořímské říše vedlo. Existují jisté teorie, ale ty již nikdy nepůjde ověřit v praxi, neboť se dějiny zkrátka neopakují. Dokonce ani není jasné, proč se nepokusil získat římskou korunu Odoaker. Již několik desetiletí předtím se stávalo, že říši ovládal některý z germánských velitelů a císaře si dosazoval i řídil jako loutky. Třeba Germán Orestés, který po určitou dobu říši fakticky vládl, dokonce svého syna, jehož měl se Římankou, dosadil na trůn: to byl právě onen poslední císař Romulus Augustulus.

Pokud bychom chtěli použít stejného logického klamu, jehož někteří užívají ke zpochybnění samotné existence evoluce, museli bychom prohlásit, že z faktu, že nevíme přesně, jak probíhal pád Západořímské říše, tedy z toho, že nedokážeme vyčíslit váhu jednotlivých faktorů a že netušíme, proč se Odoaker rozhodl zrušit západní císařství a přijmout pověření vládnout od východořímského císaře, vyplývá, že lidské dějiny vůbec neexistují. Státní útvary zde byly a jsou pořád stejné, jazyky se vůbec nevyvíjejí a existují ve stále téže podobě, jak byly zmateny u Babylónské věže, atd., atd.

Absurdnost podobného logického vývodu je doufám zřejmá. Proto je to logický klam. Opravte mě prosím v diskuzi – rád se nechám poučit, v čem se mýlím.

Takže je možné již beze všech předsudků konstatovat, že evoluce coby jev existuje. Důkazů pro to je již velmi mnoho na to, aby je šlo ignorovat.

Zbývá evoluční teorie. Pro zopakování (čtenáři mých článků už vědí): již před Darwinem byla evoluce přijímána ve vědeckých kruzích jakožto existující proces. Nebylo však zřejmé, jak probíhá. Existovaly různé evoluční teorie, jejichž autoři se pokoušeli mechanismy evoluce vysvětlit. Takhle totiž fungovala moderní věda již od svého vzniku. Nejdříve prakticky nikdo nepochyboval o Bohu a stvoření. Pouze se snažil vysvětlit mechanismy, jimiž to Bůh dělá. Ranou fází byla středověká scholastika, která se na to pokoušela přijít pomocí studia Bible, jejích výkladů a také předbiblických antických pramenů, jež byly vykládány, aby byly v souladu s křesťanským učením. Tím byla ve středověku tříbena schopnost logického uvažování, práce s písemnými prameny a diskuze, jakkoli mnozí učenci docházeli k nejrůznějším obskurním výkladům. Na tomto základě se zrodila moderní věda, která se více zaměřila na pozorování a pokus, než na studium antických a středověkých písemných pramenů. Některé nové objevy byly v rozporu s tradičním výkladem, a proto byly po určitou dobu považovány za kacířství, nakonec se však prosadily. Například Koperníkův heliocentrismus.

Při studiu živých organismů si mnozí z učenců povšimli nápadné podobnosti některých jejich skupin. Když poté byly zkoumány stále hojněji nalézané fosilie, byla opuštěna původní představa, že se jedná o pozůstatky známých organismů, které zahynuly při potopě světa (třeba u dinosaurů to šlo přijmout velmi obtížně), a prosadila se myšlenka postupného vývoje – evoluce. Její mechanismy byly vysvětlovány různě a většina evolučních teorií se v obecném povědomí nedochovala. Známější je např. teorie Jeana-Baptisty Lamarcka, dnes zvaná lamarckismus, podle níž mohou živé organismy dědit získané schopnosti (takže když bude žirafa dostatečně dlouho natahovat krk za listím na větvích stromů, její potomstvo, které se bude chovat stejně, bude mít krk stále delší).

Potom přišel Charles Darwin a nezávisle na něm Alfred Russel Wallace s elegantním vysvětlením, jak by to mohlo probíhat. Charles Darwin byl dokonce nedostudovaný kněz a nikdy se své víry nevzdal. Přesto je občas cílem útoků náboženských fundamentalistů, kteří jej obviňují z ateismu a téměř jej přirovnávají ke Stalinovi, což byl také nedostudovaný kněz. Kupodivu však neútočí na Alfreda Russela Wallace, který přišel na totéž. Asi ho neznají. Na obou pánech je mimochodem možné povšimnout si důležitého jevu: občas se stává, že vědecké poznání dospěje do kriticky „plodné“ fáze. Pak už jenom stačí, že někdo integruje známá fakta a přidá svůj mimořádný úsudek – a nová teorie je na světě. I kdyby někdo uměl cestovat časem a zabil Darwina, pořád zde byl Wallace. A nebýt jich, jistě by si určitých zjevných vztahů povšiml někdo jiný. Útoky na osobu Charlese Darwina tedy ukazují jenom to, že je dotyčný v úzkých a jiné argumenty nemá.

V čem spočívala Darwinova evoluční teorie? Na čtyřech principech, jež zůstávají stále platné i v moderní evoluční teorii:

• Nadprodukce potomstva (v každé generaci je více potomků, než kolik se jich nakonec rozmnoží – ti zbylí buď rovnou zahynou, nebo nejsou schopni potomstva či mít dostatek potomků v porovnání s ostatními).
• Variabilita potomstva (potomstvo týchž rodičů je variabilní).
• Dědičnost znaků.
• Výběr či selekce (nejdříve pouze přírodní výběr, v pozdějších Darwinových hypotézách též pohlavní výběr).

Ačkoli se dnes různí nevzdělaní blouznivci (například jurodivý Petr Hájek, bývalý mluvčí prezidenta republiky) domnívají, že je darwinismus veskrze levicovou teorií, dokonce snad blízkou komunismu či nacismu, hluboce se mýlí. Charles Darwin ve svých úvahách o variabilitě a selekci vycházel z teorií klasika liberální ekonomie Adama Smithe a jeho představě soupeření na volném trhu. Pouze tuto myšlenku vztáhl na živé soustavy.

Nicméně je dnes možné narazit na vyjádření renomovaných vědců, že klasický darwinismus již dnes neplatí. Z toho by se jeden mohl domnívat, že se tedy Darwin mýlil. Jenže to tak není. Věda 19. století dnes jaksi již obecně neplatí. Třeba kyselinu „thymonukleinovou“ se v 19. století podařilo izolovat jenom v podobě velmi krátkých řetízků nukleotidů. Proto byla dlouho považována za podpůrnou strukturu chromozómů, nikoli za nositelkou dědičnosti. Dnes se tato kyselina nazývá DNA. Věda se zkrátka vyvíjí.

Podobně třeba Darwin netušil nic o podstatě dědičnosti, o struktuře DNA, mutacích, apod. Proto měly původní výtky proti darwinismu své opodstatnění (klidně vysvětlím v diskuzi). Ale to bylo před objevem genů a jejich konkrétních forem – alel. Darwinistická evoluční teorie postupně vstřebala poznatky molekulární biologie a genetiky. Dnes se jí proto říká neodarwinismus. Ta teorie je už trochu jiná, než jak si to představoval Darwin. Ale ty čtyři základní principy stále platí.

Současná evoluční teorie je založena na obrovském množství pokusů, analýz, srovnávání existujících forem života, zkamenělin, sekvencí DNA i sekvencí aminokyselin v proteinech, srovnání prostorového uspořádání proteinů i celých signálních drah. Tato evoluční teorie se snaží zcela v intencích vědy vysvětlovat průběh evoluce.

Jak se to má s kreacionismem? I zde je dobré vyjasnit si pojmy. Naprosto obecně totiž „kreacionismus“ znamená prostě jenom víru v to, že Bůh stvořil svět, včetně živých organismů (z latinského creatio – výtvor, stvoření). V tomto obecném smyslu je možné konstatovat, že všichni křesťané či muslimové a další věřící jsou vlastně kreacionisté. V této trivialitě je právě ono matení pojmů.

Je důležité zdůraznit, že katolická církev, coby největší křesťanská organizace, kdysi odmítala heliocentrismus, dnes ho však přijímá. A dnešní katolická církev připouští již i evoluci. Není to zase tak překvapivé. Zatímco evoluční teorie vysvětluje, jak se věci dějí, ti, kdo věří v božské stvoření, prostě jenom říkají, kdo je zodpovědný za všechno, co se děje. Jsou to zcela komplementární myšlenkové soustavy – jedna říká „jak“, druhá „kdo“.

Kdo věří, nemusí vůbec odmítat evoluční teorii založenou na darwinismu, protože stále může věřit, že za tím vším stojí Bůh. Jak je to možné? Jednoduše. Darwinistická evoluční teorie stojí na náhodě – náhodný vznik variability, náhodná selekce. Stačí věřit, že náhoda neexistuje, že to celé řídí Bůh. Třeba: zaspal jsem včera na důležitou schůzku? Aha, asi mi tím Bůh chce něco naznačit. Žádná náhoda (vybil se mi budík). Kdo chce věřit, má stále spoustu možností. Jenom to jaksi není alternativní vědecká teorie. Prostě věda vysvětluje „jak“, víra „kdo“ či „proč“. Věda se ve škole učí v hodinách vědy, vysvětlení „proč“ v hodinách náboženství. Obojí je navzájem komplementární, a rozumní lidé to chápou (v českém prostředí odkazuji na vynikajícího Marka Orko Váchu, katolického kněze i vystudovaného molekulárního biologa). Potíž je jenom u extrémů, jak u militantních ateistů, tak u různých náboženských fundamentalistů.

Právě náboženský fundamentalismus je podstatou kreacionismu v užším významu. Rozhodně se nejedná o alternativu k evoluční teorii založené na darwinismu. Takzvaní vědečtí kreacionisté totiž směřují svou intelektuální kapacitu k tomu, aby skrze materiální důkazy prokázali existenci Boha. V západním křesťanském světě to znamená důkaz existence Boha a platnosti Bible, ale podobně to funguje i u muslimů, jenom si dokazují Alláha a platnost Koránu (tento smutný vývoj je stále patrnější i v dříve nadějně se vyvíjejícím Turecku).

Problém je, že si již středověcí myslitelé povšimli, že hmotný důkaz existence Boha neexistuje, a pokoušeli se ho proto dokázat logickými úvahami. Nikdo neuspěl. Zatím nikomu v historii lidstva se nepodařilo logickými důkazy prokázat existenci Boha. Pokud Bůh skutečně existuje, lze tomu pouze věřit.

Veškeré úsilí kreacionistů v užším významu ovšem směřuje k důkazu existence Boha skrze dosavadní vědecké poznání. O totéž se snaží i stoupenci „inteligentního designu“. Nejde jim o poznání „jak“, ale o pouhý důkaz osoby Stvořitele. Prostě „čárymáryfuk“ – nějak to vzniklo, teď to tady máme, vše svědčí o tom, že to vytvořil Bůh, takže ho oslavujme. Ateisté se proto mýlí.

Upozorňuji na tento rozpor, neboť je klíčový: na jedné straně ti, kteří se snaží vysvětlit mechanismus, na druhé straně ti, kteří se snaží prokázat, že za mechanismem je Bůh. Ti první patří naprosto přirozeně k přírodní vědě a jejímu vyučování ve školách, ti druzí ovšem naprosto přirozeně patří k náboženství. Asi nechceme vyučovat náboženství ve vědě a vědu v náboženství.

Kreacionistům ovšem darwinistická evoluční teorie leží v žaludku a mnozí z nich popírají i prostý fakt evoluce. Hledají proto jakýkoli důkaz, jenž by ji zpochybnil (včetně různých argumentů ad ignorantiam, viz výše), a přehlížejí důkazy, které její existenci naopak potvrzují. Nejradikálnější ze všech jsou ti, kdo věří v absolutní platnost Bible – kreacionisté „mladé Země“. Ti jsou přesvědčeni, že byla Země stvořena před několika tisíci lety, potom proběhla celosvětová potopa a spousta dalších pohádkových příběhů, jež jsou zaznamenány v Bibli a jež se třeba katolická církev již dávno rozhodla považovat za podobenství. Kreacionisté „mladé Země“ tedy zejména shromažďují „důkazy“ o tom, že Bible je absolutně přesným popisem historických událostí.

Jejich radikalismus je možné pochopit – jsou přesvědčeni, že přijetím pouhé existence evoluce se jim zhroutí konstrukce spasení člověka. Jak se může tato kolosální konstrukce jenom tak zhroutit? Jestliže totiž neexistoval žádný Adam (a to evoluční biologie v podstatě říká, jelikož se podle ní člověk postupně vyvinul z předků lidí a lidoopů – a kam v této linii umístit Adama?), nebyl ani dědičný hřích, a tudíž ani Ježíš neměl důvod z tohoto dědičného hříchu lidstvo vysvobozovat. Pokud ovšem toto považují za problém, je na nich, aby se s tím vypořádali. Není žádný rozumný důvod, aby jim většinová společnost ustupovala.

Jejich radikalismus je totiž pouhou ideologií. Kreacionisté si v mnohém počínají stejně jako různé krajně levicové směry. Smutným příkladem je někdejší sovětská věda, když se ideologové jako Lysenko či Lepešinská pokoušeli vyvrátit „buržoazní pavědu“ genetiku a buněčnou teorii vůbec. Vypomáhali si různými podvody, lhaním či manipulacemi založenými na polopravdách a logických klamech. Kreacionisté dělají totéž, jak se ostatně snaží ukazovat pan Tejkal ve svých článcích.

Kreacionisté se zdánlivě profilují jakožto demokraté, kteří pouze volají po alternativách a po diskuzi. Těmi alternativami jsou stvoření proti evoluci. V posledku jim však stále jde o vytlačení výuky evoluce ze škol. To je třeba mít na paměti. Kreacionisté nenabízejí alternativní teorii, nýbrž pouhou ideologii. Pokud náboženskou ideologii vpustíme do výuky přírodních věd, bude to zřejmě počátek konce velkolepé konstrukce moderní západní vědy. Ta už nadále nebude založena na logických řetězcích důkazů, nýbrž na domněnkách a náboženských představách. Napříště budou jedni ukazovat velkolepost Boha na uspořádání termitiště, jiní budou měřit „zemní energii“ a další zase třeba „harmonizovat čakry“. S původní vědou to už nebude mít nic společného a další poznávání fungování světa to patrně značně omezí. Společnosti, které vábení ideologů nepodlehnou, budou mít stále větší náskok. Rád bych, aby Česká republika zůstala takovouto společností.