Zajímavý článek.

Já se na historické události dívám tak trochu jako na bouřky - žádné dvě nejsou úplně stejné, i když se v lecčems mohou podobat. Ale ta různost počátečních podmínek je prostě provede jiným "bouřkovým režimem". I u sociálních "bouří" je těch parametrů dostatek na to, aby se ty počáteční podmínky prakticky nedaly replikovat.

Jisté paralely se zánikem ŘŘ vídím, ale jsou to jen paralely. Ten mocenský systém EU zřejmě úplně nezmizí (i když regrese k původním národním státům se vyloučit nedá), ale zda se na jeho konci objeví jakési reformované SSE nebo nějaké volné uskupení typu původní EHS si netroufám odhadovat. V jistém smyslu by mi optimální přišlo vytvoření několika menších evropských superstátů a teprve po několika generacích bych je "sešil" zpátky do podoby EU....

Problém je, že Evropa by se v konkurenci s východními despociemi (Rusko a Čína) i USA měla nějak integrovat. Jednotlivé země proti nim neobstojí. Představa, že můžeme zůstat neutrálním státečkem uprostřed Evropy, je naivní a nebezpečná.

Je ovšem i dosti naivní počítat s integrací ,,hegemonů". Žádný z nich na ní nepřistoupí, neb tak by ztratil svou pozici. Každý z nich se naopak přirozeně snaží potlačovat své konkurenty všemi v tom čase pro něj dostupnými prostředky

Nějaký způsob integrace je i v jejich zájmu. Pokud to neudělají, sami také nedokáží uspět. Docela se mi líbila kniha Samuela Huntingtona Střet civilizací. I on (jak jsem zmínil v textu) postřehl jisté pravidelně se opakující jevy v průběhu vývoje civilizací. Definoval tak různá období, která samozřejmě mohou, ale nemusejí nastat. Západní civilizace se nyní dostala do fáze, která povede buď k jejímu úpadku, nebo dalšímu rozmachu. Ale potřebuje vytvořit něco, čemu Huntington říká univerzální říše. To je poslední stádium rozvoje civilizace. Úpadek nakonec stejně přijde, ale tak už to na světě chodí. Nic netrvá věčně. V Huntingtonově pojetí je zárodkem této univerzální říše Evropská unie, ale zároveň by podle něj měla být prohlubována transatlantická spolupráce, a to nejen na bázi NATO, ale také hospodářská a politická. Dlouho se to jevilo slibně, dokonce byla připravována transatlantická obchodní dohoda. Ale teď se to celé otočilo s nástupem populistických politiků po obou stranách Atlantiku.

S.H. klade i otázku, co přijde po kapitalizmu. Jinak i EU má dnes svého hegemona. což v nemalé míře přispělo i k brexitu. Populizmus vůdců pak neurčuje skutečný vývoj a další směry. To se často řídí jinými zákonitostmi i faktory.Lapidárně, je rozdíl mezi výroky vůdců a tím, čím se, i kdo je často ve skutečnosti řídí (např. i FED, ECB, ale i další subjekty). Stále jde o soupeření o trhy a jejich ovládnutí, a to opět všemi způsoby. Nakonec i současnost je toho důkazem. Jakousi unevrzál. říši lze vytvořit opět toliko nátlakem, potažmo i násilím. A i ona by, a opět, měla jediné centrum. Kam to vždy vedlo, to je známo nejen z dávné, ale i nedávné historie. Evropa není ,,nový svět", kde novou civilizaci vytvářeli pionýři se svými krytými vozy. A to i za cenu až likvidace pův. obyvatel. Tam šlo spíše o ,,pole neorané".

Kdo je dnes hegemon EU?

Přeci ten, kdo má momentálně nejsilnější ekonomiku v EU, ač je v jasné koordinaci s ECB